NAŠE  KOSTELY
(mapa)



                  

 Rokycany 
Farní kostel P. Marie Sněžné
Bohoslužby se konají podle rozvrhu.

 

Velká trojlodní basilika. K obdélnému trojlodí připojeno hluboké trojboce uzavřené kněžiště, původně o dvou polích a závěru pěti stran osmiúhelníka. Uprostřed průčelí věž ze dvou třetin vtažená do interieru hlavní lodi. Vnějšek kostela má pozdně barokní a klasicistní úpravu. Z gotické podoby zachovány opěráky a západní portál, bohatě pročleněný hruškovci, výžlabky a oblounkem. Profilace vyrůstá ze zešikmenného trnože, vedoucí z podvěží do hlavní lodi. Na vchodu severní boční předsíně zachován český nápis s letopočtem 1506. Úprava interieru barokní. Klenba valená s trojúhelnými výsečemi na ionských pilastrech představených hranolovým mezilodním pilířům. Kostel je původem vrcholně gotická stavba ze 3. čtvrti 14. stol. doplněný r. 1506 bočními předsíňkami. 

Po ohni r. 1784 přestavěn kostel klasicistně podle návrhu Ign. Palliardiho. Přestavba dokončena r. 1788. Věž z let 1821-23 podle návrhu Rf. Högra zvýšena r. 1856. Renovace 1931.

 


 

   


Římskokatolická fara v Rokycanech


Rokycany 
Kostel Nejsvětější Trojice
kostel byl bezplatně darován Řimskokatolickou církví  Pravoslavné církvi 



     

Mirošov
Filiální kostel svatého Josefa

Panská rodina Vratislavů z Mitrovic získala mirošovské panství v roce 1616. Noví majitelé dali opravit kostel v Chylicích a zasadili se o zřízení fary v Mirošově. Někdy kolem roku 1719 se rozhodli přestavit také původní tvrz a připojit k ní barokní křídlo, vznikla tak dnešní podoba zdejšího zámku. Ještě předtím však nechali v roce 1693 postavit původní kapli sv. Josefa, o osm let později rozšířenou na kostel. Majitelé panství, v roce 1701 povýšení do hraběcího stavu, chtěli využít kostel jako rodinnou hrobku. Také proto byla vybudována podzemní krypta. Vratislavové z Mitrovic se však značně zadlužili a nakonec panství v dražbě roku 1726 prodali. Zakladatele kostela dodnes připomíná nápis nad portálem, znaky Vratislavů z Mitrovic byly ozdobeny i svícny, které dnes již nejsou součástí inventáře kostela. Uvnitř kostela jsou z této doby rovněž tři krásné barokní oltáře. Kostel byl několikrát opravován, zásadní rekonstrukce proběhla v roce 1893, tehdy byla nízká věž na jižní straně presbytáře opatřena štíhlejší bání. V roce 1912 byla vyměněna částečně vyměněna kamenná podlaha za dřevěnou apod. Kostel je památkově chráněn, je možné ho popsat jako barokní trojlodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovou věží.  Portál je zdobený sochami a andílky. Ve štítu v nice stojí socha sv. Josefa, na římse po stranách jsou umístěny další dvě sochy sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého. Okolí kostela zdobí tři barokní sochy na podstavcích, u vchodu jsou to sošky sv. Václava a sv. Ludmily, směrem k náměstí pak sv. Jan Nepomucký.  Jména zdejších farářů známe od založení fary v roce 1654. Nejvýznamněji se z nich zapsal do dějin Mirošova Vojtěch Nejedlý, který farnost spravoval v letech 1813 – 1826. Za ním se sem sjížděla řada významných osobností národního obrození, např. bratr Jan, Š. Hněvkovský, A. Puchmajer, V. Hanka, V. Kramerius  či J. Dobrovský. V kostele sv. Josefa v Mirošově se 22. 11. 1869 oženil také známý český herec Jindřich Mošna s Josefínou Jedličkovou z Dobříva. Dne 16. 5. 1870 se ve zdejší škole narodil pozdější pražský arcibiskup Karel Kašpar, který byl u sv. Josefa pokřtěn. Také jeho zásluhou byl 21. 12. 1937 zdejší kostel povýšen na děkanský. Po jeho smrti v dubnu 1941 odkázal zdejšímu kostelu kalich od rodičů a všechna svá kněžská paramenta. Děkanskému úřadu v Mirošově pak své knihy poučné a zábavné.

 




Chylice
(mezi Mirošovem a Hrádkem)
Filiální kostel svatého Jakuba Většího

Chylice nacházející se mezi Hrádkem a Mirošovem se připomínají již v roce 1194, kdy je věnoval Přemysl Otakar I. břevnovskému klášteru. Ten je v roce 1211přenechal Soběhrdovi Bezpremovici. Kostel je poprvé bezpečně zmíněn k roku 1352. Další zpráva o něm pochází z roku 1390 a říká, že zdejšího plebána dosazoval plebán skořický. Z přelomu 14. a 15. století známe  jména místních  farářů, a to Zdicha či Zdislava, Zikmunda z Chylic a Petra. Patrony kostela byli pánové z Chylic, v 16. století pánové z Řisnice a po nich pak pánové z Rožmitálu. Podle některých badatelů byl za husitských válek nebo krátce po nich kostel i s vesnicí Chylice vypálen. Vesnice je však naposledy zmíněna ještě k roku 1565, teprve v roce 1616 je označena přídomkem pustá. Kostel zřejmě fungoval i poté, neboť v roce 1611 byl v něm zasazen náhrobní kámen, těch je zde ze století 17. hned několik (majitelů panství Vratislavů z Mitrovic). V roce 1654 byla obnovena fara, nikoliv však v Chylicích, ale v sousedním Mirošově, který převzal sídelní funkci. Kostel v Chylicích funguje od té doby již pouze jako filiální.V polovině 17. století byl chrám sv. Jakuba Většího značně poničený a bez věže. O jeho zásadní opravu se v letech 1675 - 1676 (druhý lepopočet je uveden nad vchodem do kostela) postaral majitel mirošovského panství František Diviš Vratislav z Mitrovic, ten zde byl také o rok později pohřben. Stavbu zřejmě prováděl rokycanský stavební mistr Jan Bulla. Kostel získal věž se zvony a hřbitov kolem něj byl obehnán zdí. Uvnitř byl chrám vybaven vším potřebným zařízením včetně dvou oltářů věnovaných vrchností. Třetí oltář nechal osadil majitel dobřívských železáren Šírer z Waldheimu. V roce 1773 získal kostel dnešní podobu, opravován byl rovněž v druhé polovině 19. století (1882). Při rekonstrukci podlah bylo nalezeno několik rakví včetně té s pozůstatky Františka Diviše z Mitrovic. V ní  pak byl objeven pergamen s popisem jeho smrti, bohužel spadl z koně tak nešťastně, že mu kůň pošramotil hruď a on na následky zranění zemřel. Varhany ve zdejším kostele postavil varhanář Gutz z Čisté v roce 1856. Hlavní oltář včetně obrazu je barokní z druhé poloviny 17. století a je ozdoben sochami sv. Václava, Víta, Vojtěcha, Zikmunda a archanděla Michaela. Z vnitřní výzdoby stojí za pozornost socha sv. Jakuba ve výklenku nad hlavním vchodem a románská křtitelnice pod kůrem.Kostel je památkově chráněn. Váže se k němu pověst o tom, že sto sáhů od hlavních hřbitovních dveří leží pod velkou strání zakopán poklad. Podle jiné verze prý důstojník střežící pokladnu prohrál peníze v kartách a prázdnou pokladnici nechal zakopat na poli u kostela, v lese Zlamnoze se pak zastřelil. Ať tomu bylo tak či onak, poklad zatím nikdo neobjevil. Na poli kolem kostela dodnes archeologové nalézají  pouze relikty původního osídlení (meč, keramiku, železné předměty apod.).






Osek

Filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je původem gotický kostel s obdélnou věží a odsazeným uzavřeným kněžištěm. Při barokizaci stavby byly vestavěny do průčelních rohů lodi věže, přestavěny předsíň  a po stranách kněžiště připojeny kaple s oratoří. Fasády kostela členěny pilastry. Okna v šambranách s uchy mají segmentový záklenek. V závěru se zachovaly fragmenty kružeb dvojdílných oken, bez sférických prvků. Před průčelní vstup představena drobná předsíň - obdélná s okosenými rohy. Průčelí vrcholí dvojicí věží s vysokými  jehlancovými střechami. Věže svírají štít se segmentovým nástavcem. V kněžišti kostela se zachovala gotická žebrová klenba.




Volduchy
Filiální kostel svatého Bartoloměje

Kostel byl bezplatně darován Římskokatolickou církví obci Volduchy

Kostel svatého Bartoloměje ve Volduchách byl a je filiálním kostelem farnosti. Byl postaven asi v 15. století. Kolem kostela byl původně hřbitov, obehnaný zdí. Tento hřbitov u kostela byl zrušen v roce 1831. V roce 1817 kostel úplně vyhořel a též jeho zvony se rozlily a z původnígotické stavby se zachovalo pouze zdivo presbytáře a vítězný oblouk. Strop lodi je rovný, čtyři kostelní okna jsou barokní, rovněž hlavní oltář je barokní a jednoduchý.



Vršíček u Rokycan
kaple Navštívení Panny Marie

V letech 1680 a 1689 zasáhla Čechy morová epidemie, která se však v obou případech Rokycanům vyhnula. Při další morové ráně v roce 1713 se představitelé města zavázali, že pokud Rokycany vyváznou i tentokrát, postaví na Vršíčku „malou kapli neb kostelíček“ jako dík za ochranu Panny Marie. Posledním impulzem ke stavbě byl válečný rok 1741, kdy se v Čechách opět začala šířit morová epidemie a tentokrát se Rokycanům nevyhnula. Z iniciativy císařského rychtáře Matyáše Augustina Švantle z Třebska, primátora Jana Krafta a děkana Šebestiána Tomandla se uskutečnila sbírka mezi jednotlivými měšťany. Dne 27. května 1744 byl položen základní kámen ke stavbě kaple zasvěcené Navštívení Panny Marie, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozalii. Tři posledně jmenovaní světci byli protimorovými patrony a měli město spolu s Rokycanskou Madonou chránit. Pro stavbu bylo vybráno místo nad morovým lazaretem na Březové hůrce či Vršku půl hodiny pěší chůze vzdálené od Rokycan, název Vršíček je až pozdější. Jak bylo tehdy zvykem při slavnostním položení základního kamene dostalo 12 chlapců ve věku od tří do 25 let výprask na pamětnou. Výstavba patrně podle projektu Jana Mourka byla značně ztížená neexistencí cesty, stavební materiál musel být vynášen. Kaple byla vysvěcena děkanem Š. Tomandlem v roce 1747. Každoročně se ke kapli konalo procesí spojené se mší. U příležitosti stého výročí jejího postavení v roce 1844 byla opravena a vybílena. Poblíž ní byla postavena poustevna a zřejmě teprve tehdy sem byly dány kamenné schody. V roce 1872 se kaple dočkala zásadnějších oprav střechy a věže. Pořízeny byly rovněž nové varhany od Karla Schiffnera. Nahrazen byl i původní oltář, do nového byly osazeny obrazy Jana Herzoga představující sv. Vojtěcha a Pannu Marii a od Františka Čermáka vyobrazení sv. Prokopa. Interiér kaple byl barevně vymalován. Při té příležitosti byla do nové báně vložena listina podepsaná radním Ladislavem Brožem a děkanem Josefem Kasprem popisující soudobé Rokycany. Dne 27. června 1884 zde sloužil mši kardinál a arcibiskup pražský Bedřich Schwarzenberg.  Při sestupování ze schodů mu uklouzla noha, ale naštěstí se mu nic nestalo. To dalo podnět k tomu, aby se schody patřičně upravily. Celkem 52 žulových schodů o délce 173 m bylo osazeno kamenickou firmou Cingroš z Plzně v roce 1894. Část schodů platilo město, část jich bylo pořízeno nákladem občanů, jejichž jména jsou na nich vytesána. Když se v roce 1894 slavilo 150 jubileum založení kaple, kázání pronesl významný církevní hodnostář Antonín Wünsch, rodák z Rokycan. Slavnostní zpívanou mši celebroval rovněž rokycanský rodák Ferdinand Lehner. O dva roky později byla v kapli položena nová podlaha, tak aby zde 10. července mohla proběhnout slavná Vršíčková pouť. Kapli při té příležitosti navštívil kardinál a arcibiskup pražský František Schönborn. V roce 1902 silný vítr smetl báň s hvězdou na lucerně. Listiny do ní uložené v roce 1872 byly zničeny vlhkem. Město Rokycany se rozhodlo nechat pokrýt kopuli mědí a pořídit novou báň. Po další rozsáhlé rekonstrukci v roce 1996 se dnes kaple opět skví ve své kráse.


Skořice
Filiální kostel svatého Václava

Kostel je jako farní připomínán již k roku 1352 v registrech papežských desátků. Z doby před rokem 1425 jsou zaznamenána i jména zdejších farářů, které dosazovali pánové z Drštky. Zřejmě během 15. století skořická fara zanikla, od 17. století byla duchovní správa zajišťována z nedalekého Mirošova. Od konce 18. století působili při zdejším kostele lokalisté, samostatná fara byla obnovena až v roce 1854. Ke Skořicím byly přifařeny Štítov, Kolvín, Trokavec, Padrť a Vísky. V souvislosti s nuceným vystěhováním obyvatel při zřízení střelnice v Brdech došlo v roce 1941 také ke zrušení fary a převodu správy na děkanství v Mirošově. Po válce již samostatná farnost ve Skořicích obnovena nebyla. Ve zdivu kostela jsou patrné zbytky gotické stavby (presbytář), dnešní kostel je barokní z doby kolem roku 1677. Z vnitřního vybavení kostela jsou zajímavé především hlavní a dva postranní oltáře z druhé poloviny 17. století. Krátce po obnovení fary došlo k přemalování původně barokních oltářních obrazů malířem Janem Herzogem. Součástí interiéru kostela byla i kamenná křtitelnice s letopočtem 1464, při necitlivé restauraci na počátku 20. století z ní byl odstraněn letopočet a změněn původní tvar.V zdálky viditelné věži byly původně umístěny tři zvony, z nichž jeden byl za první světové války zrekvírován. V srpnu 1931 zachytil malebnost zdejšího kostelíka a sousední fary plzeňský malíř Karel Votlučka. Počátkem února 1939 kostel vyhořel, příčinou požáru byly děti hrající si v jeho blízkosti s ohněm. Přes včasný zásah několika hasičských sborů, požár zničil šindelovou střechu a zřítila se i věž kostela. Za své vzaly i oba zvony, přičemž starší pocházel z poloviny 17. století. Vlivem teploty se rozlil, druhý za pádu praskl. Chrámový strop nebyl příliš poškozen, zkáze unikly rovněž varhany a oltář. Postranní poničené oltáře byly opraveny v roce 1946 řezbářem Charvátem. V roce 1940 nechal skořický rodák a majitel známé plzeňské nemocnice dr. Mulač opravit poničený kostel a koupil i nový zvon Václav (420 kg). Druhý zvon Jan (350 kg) věnoval kostelu vlastník  mirošovského velkostatku Ladislav Feirabend. Na třetí zvon Terezičku (100 kg) přispěla rodina Krátkých ze Štítova a občané ze Skořic a okolí. Oprava kostela a vysvěcení zvonů se uskutečnilo v roce 1940. O rok později však byla farnost zrušena a dva větší zvony opět zrekvírovány pro vojenské účely. Nejmenší zvon Terezička byl ukryt po dobu války rodinou Ludínových v zámecké věži v Mirošově. Kostel byl během okupace opět poničen a zásluhou finančního příspěvku dr. Mulače mohl být pro věřící slavnostně znovu otevřen u příležitosti svatováclavské pouti v roce 1945. Kostel i sousední budova fary čp.1 jsou od roku 1958 památkově chráněny.V roce 2000 nechala obec Skořice za přispění mnoha sponzorů zhotovit dva nové zvony, ty byly vysvěceny 23. 9. 2000.





Mešno
Filiální kostel Nejsvětější Trojice - kostel byl bezplatně darován Římskokatolickou církví obci Mešno

Podle lidového podání je název obce odvozen ze slova mše, výklad jazykovědců se však kloní k základu mech. Ať už tomu bylo jakkoliv, od druhé poloviny 14. století jsou z pramenů známa jména zdejších farářů. Během husitských válek však fara zanikla a od té doby patřilo Mešno k farnostem v Rožmitále a později ve Spáleném Poříčí. Kostel sv. Trojice sloužil jen jako kostel filiální. V roce 1664 v něm nechala majitelka panství Ludmila Kokořovcová z Kokořova, rozená Příchovská, postavit oltář Panny Marie. Rozsáhlejší opravy kostela byly provedeny kolem roku 1737 z iniciativy poříčského děkana Františka Pánka. V roce 1749 koupila panství ve Spáleném Poříčí pražská metropolitní kapitula. Díky josefínským reformám došlo v roce 1786 k obnovení fary v Mešně, k níž náležely i vesnice Kakejcov, Kornatice, Nevid a části Příkosic a Lipnice.V noci 2. 5. 1898 mešenský kostel vyhořel, farář z něj stihl vynést jen několik málo věcí. Šindelová střecha se zřítila a pobořila i část bočních lodí. Nápor ohně nevydržela ani věž a zvony. Zachráněny však zůstaly oltáře, kazatelna, zpovědnice, sakristie a celý presbytář. V polorozbořeném kostele se i nadále konaly mše. Na konci roku 1900 byl kostel zbořen. Při té příležitosti bylo nalezeno několik gotických stavebních prvků a křtitelnice. Nákladem patrona kostela, pražské metropolitní kapituly, byl postaven nový kostel. Dne 15. 9. 1901 světící biskup Krásl posvětil jeho základní kámen. Nový chrám byl vybudován v letech 1901 – 1902 podle plánů stavitele Arnošta Živného. Dne 9. 11. 1902 dokončený kostel vysvětil znovu biskup Krásl. První mši zde sloužil arcibiskup Lev, kardinál Skrbenský. Kostel se stal dominantou obce, jeho štíhlá věž je viditelná již zdálky. Jde o stavbu v pseudogotickém stylu z bílých cihel, ozdobné části jsou tesány z kamene. Krásná jsou vitrážová okna darovaná sem z kaple Panny Marie z chrámu Svatého Víta, vlevo od oltáře je zobrazen Karel IV., vpravo jedna z jeho manželek.  Kostel zdobí krásný kazetový strop. Věžní hodiny vyrobené firmou Holckecht v roce 1902 se natahovaly ručně. V roce 1989 byly  předělány na elektrický pohon. Začaly být velmi poruchové až přestaly jít úplně. V roce 1999 byla mezi lidmi uspořádána finanční sbírka na nové. Ty byly vyhotoveny firmou Moulis a začaly odbíjet čas 23. 12. 1999 v 15,15 hodin. Každý z dárců dostal v roce 2000 děkovný grafický list s oběma vyobrazeními mešenských kostelů. Na plotu u kostela je umístěn smírčí kříž s letopočtem 1772 nebo 1757, který je dobře viditelný i ze silnice. Jedná se o unikátní památku, uvážíme-li, že na okrese Rokycany jsou dochovány pouze dva.







Strašice
Filiální kostel svatého Vavřince

Gotický kostel pochází z poloviny 14. století, v roce 1637 byl opraven. Zřejmě v 18. století byl rozšířen a zbarokizován. Kostel stojí uprostřed hřbitova na kopci nad vsí, nedaleko zřícenin strašického hrádku. Jde o jednolodní plochostropý kostel s masivní hranolovou věží na západě. Presbytář a sakristie na severní straně mají gotickou křížovou žebrovou klenbu na konzolách. V kostele se dochovaly nástěnné malby z konce 14. století s pašijovými výjevy.






Dobřív
kaple svatých Andělů Strážných
kaple je majetkem obce

Dobřív patřil k mirošovské farnosti, dobřívští obyvatelé byli pochováváni na poměrně odlehlém hřbitově u sv. Jakuba v Chylicích. V roce 1898 bylo v Rakousku-Uhersku slaveno 50. výročí panování Františka Josefa I. a obec Dobřív se k němu připojila postavením nového obecního hřbitova. Práce se však protahovaly a tak byl hřbitov vysvěcen až 1. 1. 1900. Bylo rozhodnuto, že v novém areálu byla umístěna kaple. S jejím budováním se začalo 5. 5. 1902. Stavbu projektoval a provedl rokycanský stavitel Bohuslav Ryšavý. Celkový náklad se nakonec vyšplhal k 6 000 K rakouské měny, větší část uhradila obec, třetinu nákladu zaplatil továrník Max Hopfengärtner z Holoubkova a přispěli i někteří jednotlivci. Kaple byla vysvěcena rokycanským děkanem Eduardem Rausem 24. 1. 1904. O celé stavbě informuje litinová pamětní deska, která byla za minulého režimu sňata a měla být zničena. Naštěstí však byla zachráněna  a po restaurování byla v roce 1999 znovu osazena na původní místo. Kaple Andělů Strážných je jednoduchá stavba s klasicistními prvky. Jde o jednolodní kapli  obdélného tvaru s pětibokým uzávěrem o celkové délce 13,25 m. Vnitřní vybavení je velmi prosté, novorenesanční oltář je dílem Miroslava Štědrého. Oltářní obraz namaloval Vilém B. Preis z Prahy a sem ho věnovala  Antonie Vuršová.





Mýto
Filiální kostel svatého Jana Křtitele

 

O založení kostela tvořícího dominantu zdejšího náměstí se zasloužili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka v roce 1360
Zprvu šlo jen o kapli sv. Jana Evangelisty, farář Dobeš Bláha
sídlil u kostela sv. Štěpána a nově bylo zřízeno místo kaplana. Později byla kaple přestavěna na kostel a zasvěcena Janu Křtiteli. Kostel za třicetileté války vyhořel a v letech 1680 – 1682 byl znovu obnoven.Patrně v roce 1720 byla původní, ještě gotická okna lodi kostela přestavěna na barokní. Věž byla dokončena o rok později zřejmě podle projektu pražského stavitele Tomáše Haffeneckera. Nová loď chrámu byla obnovena v letech 1735 – 1736. Vedle kostela stála původně dřevěná zvonice. Dalších úprav se chrám dočkal na konci 19. století, zdejší vikář František Ehrenberger  nechal přelít na svůj náklad původní zvon a sám ho na podzim 1891 posvětil. Za pět týdnů poté zemřel a kostelu odkázal veškeré své jmění v hodnotě 8 000 zlatých. Pochován je na mýtském hřbitově sv. Štěpána i se svojí matkou Terezií. Z části věnovaných peněz byla opravena chrámová věž, která měla na jižní a západní straně trhliny. Byla ztažena železnými spojkami a v rozích dole byly přistavěny dva opěrné pilíře. V roce 1896 se z odkázaných peněz pořídily rovněž nové věžní hodiny z dílny čáslavského hodináře Karla Adamce. Ehrenbergův zvon o váze 520 kg však v Mýtě dlouho nepobyl, již v roce 1917 byl zrekvírován pro válečné účely. Již od roku 1944 probíhaly v interiéru kostela restaurační práce zaměřené na tónování oltářů, opravu kazatelny, křtitelnice a zpověznice. Objeven byl krásný pískovcový gotický portál a freska představující sv. Bartoloměje a Ondřeje v presbytáři byla nově datovaná do období kolem roku 1490. Veškeré náklady na opravy si vyžádaly 91 275 Korun. Dne 24. 6. 1946 bylo Mýto povýšeno na děkanství, církevní slavnost se konala 14. 7. 1946. V padesátých letech 20. století byla vyměněna střecha kostela a věž byla oplechována. Roku 1971 byly na kostele obnoveny zásluhou Ing. Karla Chocholy sluneční hodiny. V roce 1992 byla provedena oprava fasády kostela a nainstalovány nové věžní hodiny. Dne 28. 11. téhož roku byla sloužena mše svatá za zdárně dokončené dílo, hlavním celebrantem byl světící pražský biskup František Lobkowicz. 







Kostel sv. Štěpána v Mýtě

kostel byl bezplatně darován církví obci

 

Kostel obklopený hřbitovem se nachází na kopci ve vzdálenosti 0,6 km od východního okraje Mýta. Je pravděpodobné, že v těchto místech mohlo existovat původní osídlení Mýta. Zprvu sloužil jako kostel farní než, neznámo kdy, převzal tuto funkci kostel sv. Jana Křtitele na náměstí. První písemná zmínka o Mýtě pochází z roku 1296 a to už kostel sv. Štěpána stál. Jeho původ bývá někdy popisován ještě jako románský, ve 14. století byl goticky přestavěn. 

Z tohoto období je dochován  presbytář, severní sakristie s křížovou klenbou, gotický vstupní portál a portál do sakristie.Kostel byl několikrát přestavován, jeho věž pochází až z 18. století a má barokní charakter. Je v ní umístěn cenný renesanční zvon od Tomáše Jaroše z Brna z roku 1556, nedávno restaurovaný. Druhý zvon sem věnoval farář Jan Ignác Libertin před svou smrtí v roce 1756, pochází od zvonaře Zachariáše Dietricha z Prahy. Pod kostelem se nachází rozsáhlá krypta, v níž je mj. pochován i farář J. I. Libertin, který v Mýtě působil v letech 1721 - 1756. Dvanáct let před svou smrtí nechal ulít železnou náhrobní desku s českým nápisem, která byla původně zapuštěna do podlahy před hlavní oltář. V roce 1945 byla při opravách přesunuta na zeď proti vchodu do kostela. Dne 30. 6. 1893 zasáhl věž kostela blesk, ale naštěstí škody nebyly velké, shořela původní špičatá věžička a byla nahrazena kopulovitou, částečně byl zničen rám obrazu sv. Anny. V roce 1917 byly zrekvírovány dva zdejší zvony o váze 268 a 144 kg. Chloubou kostela jsou cenné fresky z počátku 16. století s motivem Posledního soudu, sv. Kryštofa a Umučení Krista, které byla objeveny při opravách kostela v roce 1945. Šest fresek z Křížové cesty bylo však bohužel později poničeno při probourání nového okna. V minulých letech byl kostel několikrát vykraden a zdevastován.V prosinci 1992 byla založena nadace na jeho záchranu, přispěli jednotlivci i úřady. O tři roky později byly zahájeny opravy a dnes patří kostel k chloubám Mýta.




Kařez
Filiální kostel sv. Jana Nepomuckého

Tento kostel je nejmladší církevní stavbou na území okresu Rokycany. Pro jeho stavbu se rozhodli věřící z Kařeza, Cekova a Kařízku, kteří se v roce 1933 sdružili do Spolku pro postavení katolického kostela v Kařeze. Myšlenka na stavbu se objevila již po první světové válce (věřící si stěžovali na velkou vzdálenost mýtského kostela) a dále jí rozvíjel především kněz František Prantner, rodák z Kařízku. Účelem spolku bylo tedy postavit, vybavit a udržovat kostel v Kařeze. Největší úskalí představovalo získání peněz. Ty členové získali prostřednictvím sbírek, darů, členských příspěvků, z výnosu kulturních akcí a částečně si je i zapůjčili. Zprávu o ustanovení spolku a žádosti o finanční podporu otiskly hned v roce  1933 noviny Národní politika, Žďár a Lid. V Kařezu a okolí se také konaly podomní sbírky, využívány byly i poutě. Finance se vybíraly i mezi krajany v USA. Dvěma významnými finančními dary přispěla spolku konzistoř. Dřevo na stavbu zdarma dodali Josef Colloredo – Mansfeld a arcibiskupské lesy v Rožmitále. Cement darovala Královodvorská cementárna a vagónem vápna přispěla firma Tomášek z Karlštejna. Královodvorská železárna věnovala ze zrušené nemocniční kaple oltář, zařízení do sakristie, lavice, klekátka a malovaná okna. Na červené plátno pro vnitřní výzdobu kostela poslala nejmenovaná paní z Brna obnos 3 000 Kčs, zelené věnovala představená sester sv. Karla Boromejského z berounské nemocnice, fialové pak poskytla paní Hofftichová ze Smíchova, vdova po řediteli dolů. Umělecké kování na vstupních dveřích a tepaný kříž jsou dílem bratří Tausů, majitelů uměleckého zámečnictví v Horních Mokropsích, rodáků z Kařízka. Ministerský rada Razim věnoval kostelu obraz sv. Jana Křtitele. Paní Marková darovala harmonium.
Drobné bohoslužebné předměty pochází většinou od neznámých dárců.
 Kalich, bílé plátno a věčná lampa byl dar plzeňského arciděkana Aloise Černého. Díky jeho pomoci se členům spolku podařilo koupit obraz sv. Jana Nepomuckého v Plzni a zajistit renovaci obrazů na hlavní oltář. Oltářní obrazy byly až do roku 1947 uloženy ve františkánském klášteře v Plzni. Kostel byl postaven podle plánů architekta Josefa Kunce z Berouna, který zároveň vykonával stavební dozor. Stavbu zpočátku řídil stavitel Josef Štochl z Olešné, po jeho zatčení gestapem jí převzal stavitel Karel Hrabák ze Zbiroha. Stavební práce byly zahájeny 19. července 1940 svozem ornice. Za dva dny nato, 21. 7., vysvětil základní kámen Msgr. J. Matějka.  V září 1940 již stály obvodové zdi, sakristie byla v rovině pro položení střechy. V srpnu 1941 se prováděly betonářské práce na kruchtě a začala se stavět kostelní věž. Přední stranu kostela omítnuli zedníci v listopadu 1941. Severní část střechy byla definitivně upravena 4. května 1942. Podle výnosu říšského protektora byly od května 1942 zakázány veškeré stavby, pokud pro ně nebylo vydáno zvláštní povolení. Dvě žádosti na dokončení střechy byly zamítnuty, teprve třetí žádost z února 1943 byla kladně vyřízena a v srpnu 1943 mohla být střecha dokončena. Pak se ale práce opět zastavily. Teprve po osvobození v roce 1945 mohla stavba kostela pokročit. Kostel byl celý omítnut, dokončen jeho interiér, tj. kazetový strop, dlážděné podlahy, vnitřní výzdoba, žebříkové schody na věž apod. Hlavní oltář přivezený z Plzně 14. 5. 1947, se skládá z pěti obrazů – sv. Anny, sv. Josefa, sv. Lidmily, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.

Dne 16. 5. 1947 se uskutečnila kolaudace kostela. Celkem si stavba vyžádala 750 000 Kčs. V době kolaudace činil dluh spolku 150 000 Kčs. Kostel byl vysvěcen v neděli 18. 5. 1947 v 10 hodin prelátem a generálním vikářem Bohumilem Opatrným (rodák z Mýta) za asistence vikáře Františka Pavlíčka, kaplana Františka Prantnera a mýtského děkana Václava Šimka. Svěcení kostela se zúčastnili také funkcionáři místního národního výboru. Hojné návštěvníky mše uvítala družička Lidmila Zmeškalová z Cekova, poté přednesl báseň k patronu sv. Janu Nepomuckému synovec Františka Prantnera. Následující den ráno se v kostele sloužila mše za dobrodince a členy spolku, jíž se zúčastnilo okolo 70 lidí.Členové spolku se ještě pokoušeli vybudovat v Kařeze hřbitov, to se jim však nepodařilo. I po rozpuštění spolku na konci roku 1954, se věřící o svůj kostel starali a sami si financovali opravy. Dne 16. prosince 1956 byl vysvěcen zvon o hmotnosti 32,5 kg. Maďarský nápis na zvonu lze přeložit takto Dej Pane věčný odpočinek, zemřelým věřícím, ať jim věčné světlo svítí. Z příspěvků Szatymázských věřících roku 1929 nechal odlít Valser Ferens v Budapešti. 


Ejpovice
kaple svatého Václava
kaple je majetkem obce


Ejpovice přináležely k farnosti Dýšina, kam věřící pravidelně docházeli na bohoslužby. Návesní kapli se místní rozhodli postavit až na počátku 20. století. Finanční prostředky byly získány z výtěžku ochotnických představení, veřejnou sbírkou a příspěvkem mlynáře Josefa Tyla z čp. 41.  Konečný dluh ve výši 1000 K převzala obec Ejpovice. Stavební pozemek naproti čp. 22 byl vybrán v březnu 1904 a na návrh stavitele Josefa Paška z Plzně byla kaple zasazena do mírného vršku. Stavba byla provedena během pěti měsíců (duben – září). Dlouho se nevědělo, kterému světci kapli zasvětit, nakonec i přes protest dýšinského faráře, zvítězil sv. Václav. Kaple byla slavnostně vysvěcena 28. 9. 1904. Obec nad ní převzala patronát a zavázala se k financování jejích případných oprav. Autorem oltářního obrazu sv. Václava je akademický malíř Václav Jedlička z Přísednice (1862 – 1928). V roce 1994 proběhla rekonstrukce kaple a její znovu vysvěcení plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským. V kapli se každou neděli slouží bohoslužby a často se zde také konají koncerty vážné hudby.


 

           Za dodané podklady děkujeme ředitelce Státního okresního archivu Rokycany PhDr. Haně Hrachové Ph.D.